Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajga

20. 2. 2009
Tajga Severský jehličnatý les (TAJGA)je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy . Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název Tajga Základními podmínkami pro rozšíření jehličnatých lesů jsou klima – především délka vegetačního období 1 – 4 měsíce. (Jde o období, v němž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C.) Na sever pak severský jehličnatý les přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biomu smíšených a listnatých opadavých lesů. S jehličnatými lesy se setkáváme i často mimo jejich oblast přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách, jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga. Nicméně většina jehličnatých lesů je nyní v Evropě uměle pěstována. Jehličnany potřebují: převahu srážek nad výparem krátké a poměrně teplé léto jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu ; výskyt i v oblastech permafrostu Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy, ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu ⇒ tvorba bažin, močálů a rašelinišť, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase. Složení jehličnatých lesů ve vlhkém prostředí pouze smrky na sušších místech převažují borovice místa s velkými výkyvy teplot (Sibiř) modříny, tvoří nejsevernější hranici bylinné patro: převládají drobné keříčky – brusinky,borůvky, vřesy silně vytvořené mechové patro přechod mezi jehličnany a tundrou (oblast lesotundry) – velký podíl břízy Výskyt severských jehličnatých lesů Sibiř (zejména její střední a východní část) Skandinávie poloostrov Kola, Karélie a SZ Rusko Kanada, větší část Aljašky horské oblasti USA a střední Evropy jižní část Patagonie asi 45-50° j.š. (jediný větší výskyt na jižní polokouli) maloplošně v horských oblastech Australských Alp a jižního ostrova Nového Zélandu Porosty různých druhů borovic, které ovšem neodpovídají biomu severských jehličnatých lesů, lze najít i ve Středomoří, Mexiku, JZ Asii a na různých ostrovech sopečného původu (např. Kanárské ostrovy). V jehličnatých lesích žije řada ohrožených druhů savců, např. medvěd, vlk, los, rys, bobr, vychuchol atd. Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře, těžba surovin, těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá, hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. Z těžby je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na Sibiři a Aljašce.