thral

Rytířské řády   Maltézští rytíři,  či Suverénní vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty,  vznikl v polovině 11. století v Jeruzalémě. Tehdy několik kupců a námořníků z italského Amalfi převzalo a přebudovalo jeruzalémský špitál, který stál při kostele sv. Jana Křtitele, a položili tak základy nového bratrstva, známého jako špitálníci sv. Jana neboli johanité. Oficiální vznik řádu je datován do r. 1113, kdy jej potvrdil papež Paschal II. Prvním představeným se stal provensálský rytíř Gérard, jeden z účastníků 1. křížové výpravy. Řád však kromě péče o nemocné brzy dostává i vojenský charakter a jeho heslem se stává  „Defensio fidei et obsequium pauperum“ – obrana víry a služba trpícím. Členy řádu byli rytíři, ale i kněží a sloužící či pomocní bratři. Do Čech byli johanité uvedeni za vlády krále Vladislava II. V roce 1159 je v Praze založena první komenda při kostele Panny Marie pod řetězem na Malé straně. Po ztrátě Svaté země v r. 1291 přesídlují johanité na Kypr. Je jich celkem 7 – velmistr Jean de Villiers a šest rytířů. Roku 1309 dobývají rytíři Rhodos, kde budují rozsáhlý špitál a lékárnu. Roku 1522 jsou však vypuzeni sultánem Solimanem. V r. 1530 jsou řádu císařem Karlem V. darovány ostrovy Malta, Comino a Gozo. V průběhu 16. století je rytíři hrdinně brání proti Turkům a r. 1571 se účastní slavné bitvy u Lepanta, kde porážejí sultána Selima II. R.1798 je však Malta obsazena napoleonskými vojsky. Maltézští rytíři ji musí opustit. Jediným velkopřevorstvím, které přežívá pád Malty a následné napoleonské války, je právě české. Roku 1826 pak rytíři přesídlují do Říma, kde mají své centrum dodnes. Maltézský stát je nejmenším státem na světě a celkem má kolem 300 obyvatel. Vojenská složka řádu je v současnosti už jen symbolická, naopak služba chudým a nemocným se stala hlavní náplní jeho činnosti. Maltézští rytíři oblékali červené odění s  bílým osmihrotým křížem, který symbolizuje osm evangelických blažeností. Současní příslušníci řádu nosí černá roucha s bílým osmihrotým křížem na prsou.   Templáři,  nebo také Chudí rytíři Kristovi a Šalamounova Chrámu byli jako řád založeni roku 1119 francouzským rytířem Hugem des Payens a sedmi dalšími rytíři. Jejich hlavním posláním bylo ochraňovat poutníky do Jeruzaléma. Jejich sídlem se stala Omarova mešita Skalní dóm, místo, kde stál kdysi chrám (temple) krále Šalamouna. Podle něj byl také řád nazván Fratres militiae Templi. Řehole byla schválena papežem r. 1128. Po ztrátě Svaté země přesídlil řád na Kypr a poté do Francie, kde měl značný majetek. Templáři byli podřízeni přímo papeži a nemuseli platit žádné daně. V Evropě se stali finanční velmocí, rozvinuli a zdokonalili bankovnictví a nakonec půjčovali peníze i evropským králům. Jejich znak, dva rytíři jedoucí na jednom koni, přestal být symbolem chudoby. Do Čech přišli templáři kolem r. 1232 a jejich první komenda vznikla u kostela sv.Vavřince v Praze. Roku 1307 dal francouzský král Filip IV Sličný příkaz k zatčení všech templářů a zabavení jejich majetku. Templáři byli obviněni ze zapírání Krista, uctívání model a sodomie. Skutečným důvodem byla nejspíš touha krále po majetku řádu a také skutečnost, že dlužil řádu značnou částku peněz. Templáři byli mučením donuceni k falešným výpovědím a řád byl r. 1312 zrušen. Poslední velmistr, Jakub de Molay, skončil na hranici, avšak jeho volání po Božím soudu bylo vyslyšeno – papež Klement V. i král Filip zemřeli do roka od jeho smrti. Majetek řádu byl předán johanitům a částečně použit na boj s nevěřícími. Avšak pověstné poklady templářů se nenašly a dodnes se o nich vypráví mnoho pověstí. (jeden je prý zakopán někde v okolí Buchlova....) Řádovým oděvem rytířů byl bílý plášť s jednoduchým červeným křížem, neurození bojovníci a služební bratři nosili plášť hnědý nebo černý s červeným křížem. Kněží pak oblékali hnědý oděv.   Řád Německých rytířů,  nebo také Bratří německého domu Panny Marie v Jerusalémě, je z trojice křižáckých řádů nejmladší. Byl založen v roce 1190 při obléhání Akkonu a jeho počátky se vztahují ke špitálnímu bratrstvu brémských a lubeckých kupců.Prvotním posláním řádu byla péče o raněné a nemocné. Roku 1199 papež Inocenc III. potvrzuje majetky, práva a výsady řádu, který v této době přijímá druhý hlavní úkol – boj s nevěřícími. Řád bere pod ochranu císař Fridrich I. a za jeho podpory se řád značně rozmáhá. Získává značné majetky nejen ve Svaté zemi, ale i v jižní a střední Evropě. Řád působí – mimo jiné – i při christianizaci Pruska, kde ve 13. století zakládá vlastní stát, léno podřízené pouze římskému císaři. Sídlem velmistra se stal Malbork. Po porážce řádových vojsk polsko-litevskými spojenci v bitvě u Grünwaldu r. 1410 však jeho vliv v této oblasti začíná slábnout. Do Čech přicházejí němečtí rytíři krátce po roce 1200. Česká bailliva (t.j. řádová provincie) zahrnující Čechy, Moravu a Slezsko, čítala před rokem 1420 velký počet komend, špitálů a řádových far. Většina z nich zanikla během husitských válek nebo krátce po nich. Z novějších řádových domů nabyla na významu zejména Opava, řád získal také panství Sovinec, Bouzov aj. Němečtí rytíři přijali řeholi sv.Augustina. Členové řádu se dělili na rytíře, kněží a služebné bratry. V pozdějším období, kdy se zúžila původní funkce řádu, pracovali jeho členové především jako kněží v duchovní správě. V současnosti je hlavou řádu velmistr sídlící ve Vídni. Řeholním oděvem je černý talár a bílý plášť s černým křížem.