thral

Seminární práce: Cyril a Metoděj Křesťanství se na Velkou Moravu rozšířilo už na přelomu 8. a 9. století. Na pokřesťanštění tohoto území se podílelo bavorské duchovenstvo i misionáři ze severní Itálie a Dalmácie. Moravský kníže Rastislav, který usiloval o samostatnost Velké Moravy na východofranské říši, chtěl, aby se jeho země stala nezávislou i církevně: chtěl-li Rastislav dosáhnout mezinárodního uznání, potřeboval, aby na Velké Moravě byla zřízena diecéze v čele s vlastním biskupem, nezávislým na bavorském episkopátu. Proto roku 862 vyslal k byzantskému císaři Michaelu III. poselstvo s žádostí o kněze znalé slovanské řeči. Dvaadvacetiletý císař se rozhodl Rastislavově žádosti vyhovět a roku 863 poslal na Moravu bratry Konstantina a Metoděje. Starší Metoděj, původním jménem Michal, vystudoval práva a působil třináct let jako císařský prefekt v oblasti u řeky Strymon. Později se rozhodl vstoupit do nejslavnějšího byzantského kláštera na řece Olympu. Do téhož kláštera jej krátce nato následoval i jeho o třináct let mladší bratr Konstantin, profesor filozofie, asketa, typický vědec a intelektuál s obrovským darem řeči. Oba bratři už za sebou měli misi ke kočovným Chazarům žijícím na Krymu, která sice nedopadla příliš úspěšně, zato se jim však při ní podařilo nalézt ostatky svatého Klimenta, bývalého římského papeže z 1. století, jenž byl císařem Trajánem vyhnán na Krym. Cyril a Metoděj ovládali slovanskou řeč a Cyril před příchodem na Velkou Moravu na základě řecké kurzívy a částečně arabštiny dokonce vytvořil vlastní písmo (hlaholici). Toto písmo pomocí 38 liter kodifikovalo staroslověnský jazyk. Konstantin a Metoděj strávili na Moravě čtyři roky. Zavedli do bohoslužby slovanský jazyk a Metoděj zde založil překladatelskou školu, která roku 883 za přibližně 8 měsíců přeložila celou bibli kromě knih Makabejských. Cyril sám přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu tzv. Proglas. Na konci tohoto období se oba bratři provázení svými žáky vydali na dlouhou cestu do Konstantinopole, kde chtěli nechat vysvětit své studenty na kněze a položit tím základy pro fungování samostatné moravské církve. Ovšem v Benátkách, které tehdy patřily pod Byzantskou říši, je zaskočily znepokojivé informace o tom, že jejich císaře Michael III. byl nedávno zavražděn jakýmsi Basilem (Vasilem), který se stal novým císařem. Basileos I. sesadil z funkce církevního patriarchy Konstantinova učitele Fotia. Ještě v Benátkách jim papežský vyslanec předal pozvání k osobní návštěvě od hlavy římské církve Mikuláše I.. Ačkoliv pravým důvodem papežova předvolání byly stížnosti na oba bratry, které neustále do Říma přicházely od bavorských biskupů, nenadálá změna plánu pro ně byla vítaným řešením. Pozvání proto přijali. Jenže papež Mikuláš I. 11. listopadu umřel a v Římě už tak Konstantina a Metoděje uvítal Hadrián II. Papež, potěšený ostatky svatého Klimenta, nechal oba bratry vysvětit na biskupy. Ti z jejich žáků, kteří dosáhli nejvyššího vzdělání (například Gorazd, Kliment či Naum), byli vysvěceni na kněze, ostatní se stali jáhny a podjáhny. Za svého pobytu v Římě Konstantin těžce onemocněl a vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril. Po padesáti dnech své nemoci podlehl a 14. února 869 zemřel. Pohřben je v bazilice sv. Klimenta. Metoděje papež koncem roku 869 ustanovil arcibiskupem pro rozsáhlou oblast zahrnující Moravu, Nitransko a Panonii. Církevním centrem se stává Srěm na Sávě (dnešní Sremské Mitrovice v Srbsku). Na území, které papež svěřil do správy Metodějovi, si však činila nárok bavorská církev, která v této oblasti dlouho misijně působila. Na zpáteční cestě na Moravu byl Metoděj na podnět franské synody biskupů zajat a na tři léta uvězněn v klášteře Erlangen. O jeho propuštění se postaral až papež Jan VIII, který ale zrušil povolení slovanské liturgie. Další rok byl Metoděj již zpět na Moravě. V témže roce snad pokřtil na Velehradě knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu, pramáti sv. Václava, čímž zavedl slovanský obřad i do Čech. To, že Metoděj odmítl respektovat papežský zákaz slovanské liturgie, vyvolalo spor s Rastislavovým nástupcem Svatoplukem a německými kněžími. Metodějovi se postavil zejména biskup Wiching, který jej obvinil z šíření řeckých bludů a z neposlušnosti vůči papeži. Metoděj šel tedy znovu s obhajobou do Říma. Svůj spor opět vyhrál a papež Jan VIII. bulou Industrae tuae z roku 880 potvrdil slovanskou liturgii. Roku 885 Metoděj na Moravě zemřel. V době jeho smrti bylo v jeho arcidiecézi asi 200 kněží, jáhnů a podjáhnů. Za svého nástupce Metoděj před svou smrtí zvolil Gorazda. Wiching, Metodějem předtím jmenovaný biskupem v Nitře, však znovu ostře vystoupil proti slovanské liturgii a Metodějovým žákům. Již zanedlouho po Metodějově smrti triumfoval – papež Štěpán V. definitivně zakázal slovanskou liturgii a Metodějovy žáky odsoudil k vyhnanství. Uchýlili se většinou do Bulharska, Chorvatska, Polska a do Čech.